I když jsem byl bezprostředně po utkání velmi rozezlen na to, co někteří hráči předvedli (nebo spíše nepředvedli) ve druhém poločase, tak s odstupem času musím hodnotit tento zápas jako velmi přínosný, a jsem moc rád, že jsme ho mohli odehrát. Tak, jak se termín zápasu blížil a epidemická situace a respirační onemocnění sílila, tak jsem měl čím dál větší obavy, abychom zápas vůbec odehráli. To se nakonec povedlo. Horko těžko jsme dali dohromady 11 hráčů, a v sobotu 20.11 jsme nastoupili do přípravného zápasu v Hrusicích.
Hned na úvod nás velmi mile překvapila jedna věc, a to že krom 22 hráčů se na hrací ploše objevili i tři rozhodčí oděni v dresech, což je v mládeži na úrovni okresního přeboru naprosto nevídaná záležitost. Současně i světelná tabule v rohu hřiště dávala přípravnému zápasu další příjemný rozměr.
A nyní již k samotnému hodnocení. V první řadě jsme se museli vypořádat s absencí Dominika Krygela, což je v současné době téměř nemožné, neboť charakter naší hry je z velké části postaven právě na jeho fotbalových schopnostech a dovednostech. Přesto jsme odehráli poměrně solidní první poločas. Na stranách hřiště nám docela dobře fungovali oba krajní hráči jak Kuba Mařík, tak i Kuba Řehák. Současně jsem byl poměrně spokojen i s výkonem Tomáš Vošického na hrotu, který dokázal pracovat na větším prostoru, dostával se do šancí, a i když né všechny proměnil, tak se dvakrát zapsal mezi gólové střelce. V podstatě i v obranné fázi jsme docela obstáli, a chyby kterých jsme se dopustili jsme většinou dokázali ještě napravit. Výsledkem našeho snažení byl herně vyrovnaný první poločas, který jsme výsledkově zvládli, a vyhráli ho 4:3. Krom dvou gólů Tomáše Vošického se ještě dvakrát prosadil Kuba Mařík.
O poločasové přestávce jsme kladli velký důraz na to, abychom zvládli zápas kondičně. Věděli jsme, že to bude o vůli a že cesta k úspěchu vede jedině tehdy, pokud jsou hráči ochotni vydat se z fyzických sil. Navíc do druhého poločasu už nenastoupil Kuba Řehák, který si opět obnovil svalové zranění, a tak jeho post zaujal Honzík Dřízal, který by svým somatotypem spíše zapadl do mužstva mladší přípravky než do mužstva starších žáků. Každopádně to, jak někteří hráči pojali druhý poločas a absolutně přestali běhat mělo velmi neblahý vliv na mé hlasivky, ale vzhledem k tomu, že efekt mého „řvaní“ byl v podstatě nulový, tak jsem se musel smířit s tím, že utkání dohráváme přibližně v pěti lidech. Polovina týmu ve druhém poločase zcela rezignovala a jen přihlížela, jak soupeř střílel jeden gól za druhým. Po 80-ti minutách hry se skóre zastavilo na stavu 11:4 pro domácí.
Snad si po této zkušenosti někteří hráči sami uvědomí, že rozvoj kondičních schopností je pro sport nedílnou a naprosto nezbytnou součástí, a sami se budou chtít v této oblasti zlepšovat. Konečný benefit bude nejen v samotném sportu, ale jsem si jist, že to ocení i ve své osobní životě.
Více foto ze zápasu najdete zde: https://www.zonerama.com/rublic/Album/7892058
