Lukáši, na začátku rozhovoru ti chci za celý klub poděkovat za neuvěřitelných 9 sezon, které jsi v našem dresu odehrál. Pamatuju si tě jako malého caparta, který si na hřišti o poločase kopal, když hrál za áčko tvůj táta. Napadlo tě tenkrát, že jednou budeš hrát za Nespeky?
Ano, na tátu jsem se sem jezdil koukat pravidelně, když jsem byl malý. Vlastně to bylo i kvůli tomu, že tady začaly moje první fotbalové krůčky v mini přípravce, kterou táta vedl. Abych řekl pravdu, asi jsem o tom jako malý nijak nepřemýšlel, samozřejmě moje fotbalové sny malého kluka mířily výše. Ale když jsem postupně dospíval v žácích a dorostu, tak mě postupně napadalo, že tady bych mohl nastartovat svou kariéru v dospělém fotbale.
V jednom dresu ses s ním dokonce setkal i v mistrovském zápase. Radil ti, že mu to máš „dát do nohy“ a ne do běhu?
Ano, to bylo tenkrát za B tým v Čerčanech proti Přestavlkům. Byl to pro mě určitě specifický moment. Bohužel, jsme ten zápas prohráli a táta tam šel na 20 min do útoku se pokusit rozhodnout. Pamatuji si, že mi tam jednou něco vyčetl, že jsem to měl a lépe mu přihrát a taky abych mu dal do vápna pořádný centr na hlavu.
V kabině jsi potkal desítky spoluhráčů a taky hodně trenérů. Kdo z nich patří mezi tvé nejbližší přátele?
Za těch 10 let jsem zažil de facto 3-4 kompletní obměny kádru v áčku. Z mých prvních sezón tu zbyl v kabině pouze David Pešta. Nerad bych na někoho zapomněl, jelikož určitě mezi přátele patří de facto každý, který v kabině byl. Avšak za ty roky si určitě, jak fotbalově tak i lidsky, jsem si nejvíc rozuměl právě s Davidem, Kubou Melicharem a Martinem Turkem. Co se týče trenérů tak asi s Petrem Novotným.
V nespeckém dresu jsi zažil 3. třídu, okresní přebor, A třídu, krajský přebor i divizi. Podle záznamů jsi za Nespeky odehrál celkem 338 zápasů a vstřelil 97 branek. Který gól ti nejvíc utkvěl v paměti?
Ani jsem nevěděl, že toho bylo tolik. Těžké takto vybrat. Já spíše byl vždycky ten, co na branky přihrává, to mi dělalo asi větší radost vždy. Ale asi si nejvíce vážím branky v MOL cupu z trestného kopu přes zeď proti Motorletu, protože jsme celý první poločas tahali za kratší konec. Prohrávali jsme 1:0 a tahle branka nám vlila krev do žil a nastartovala nás k senzačnímu zápasu, který jsme dokázali vyhrát v prodloužení a díky tomu jsme mohli v Nespekách zažít životní zápas proti druholigové Jihlavě.
Na jaký zápas budeš nejradši vzpomínat?
Tady je to jednoduché. Určitě to bude zápas právě v MOL Cupu, jak proti Motorletu, tak proti Jihlavě, ale toho proti Jihlavě, i když jsme prohráli 6:1 , tak si vážím více. Protože mi vždycky táta vyprávěl, jak v Pyšelích hrál v poháru proti ligovému Liberci. Byl tam našlapaný stadion k prasknutí a přesně to bylo i tady v Nespekách proti Jihlavě, kdy tu bylo asi 800 diváku a to se tehdy na nás sjel celý okres a lidi stáli úplně všude. Takže se mi tím vlastně splnil i sen, jelikož takový zápas jsem taky chtěl jednou zažít. To jsem si tehdy připadal jak v lize.
Kromě etud v Benešově a Teplýšovicích jsi byl věrný Nespekům, teď se chystáš domů, do Pyšel. Proč ses rozhodl odejít a znamená to, že už tam chceš dohrát kariéru?
Nejhlavnějším důvodem bylo asi určité moje malinké fotbalové vyhoření a potřeba nějaké změny. Přeci jen jsem tu byl od 17 let, kdy jsem přicházel ještě jako dorostenec. Dále jsem už na sobě malinko i cítil, že týmu krom srandy v kabině nemám moc už na hřišti co dát.
Jak říkáš domů do Pyšel jsem se rozhodl jít z důvodu, že odtamtud pocházím. Mám tam rodinné zázemí, kamarády. A v hlavě mám dlouho dobu jednu věc a to že Pyšelům něco za svou kariéru dlužím, a proto jsem se rozhodl udělat tento krok a pomoci jim v bojích v 7.lize, kde loni byli nováčkem soutěže. Nikdy neříkej nikdy a pokud se nestane nějaký zázrak, tak je dost možné, že tu mojí „kariéru“ tam dohraju. V tuto chvíli na sobě cítím, že fotbal nikde jinde než v Nespekách nebo Pyšelích hrát již nebudu.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem lidem za těch 10 let, co jsem v klubu poznal. Všem fanouškům, kteří mě a nás podporovali, jezdili na výjezdy, stáli za námi a fandili. Byli jste skvělý. Dále bych chtěl poděkovat všem trenérům, kterými mě vedli a dávali mi možnost nastupovat do zápasů. Hráčům se kterými jsem se potkal v kabině. Byla mi opravdu čest!
A na závěr Petrovi Králíčkovi, který se mě ujal, když mě v Benešově posledním rokem vyhodili z dorostu a přivedl mě právě sem a dal mi šanci tady být a zažít tu zápasy, o kterých sem ani nesnil, že v Nespekách můžou být. Moc si toho všeho vážím, za ty roky, za zážitky, vzpomínky. Vždycky budu na Nespeky vzpomínat v dobrém a ať se Nespekům daří!
Děkuji!!!
LM #16